Jejich naděje jen částečně sdílí české ministerstvo zahraničních věcí. Zástupce velvyslance ČR v Londýně Miroslav Kolatek Právu ve středu potvrdil, že pokračují přípravy na formální předání čtyřnohého svatebního daru.
„Hledá se vhodný způsob, jak to v souladu s protokolem provést. O převozu koně se ale v tuto chvíli neuvažuje vzhledem k žádosti britské strany, aby hřebec i nadále zůstal v ČR,“ řekl Kolatek. Hřebec mimořádné kvality z chovu, které využívají královské dvory několika evropských zemí, zůstane možná jen virtuálním darem.
Pětiletý starokladrubský hřebec Favory Alta XXI
FOTO: Archiv NH Kladruby nad Labem, Právo
Koňáci se ale snad dokážou domluvit lépe než diplomaté. „Už jednáme napřímo. Vrchní štolba královských stájí se na hřebce velice těší, dokonce už mi i sdělil, že má pro něj vybrané vhodné partnerky, které by chtěl s tímto hřebcem připustit. To znamená, že oni by ho chtěli využívat i v rámci plemenitby. A teď samozřejmě je to víceméně v rukou diplomatů. To jsou poměrně dost složitá jednání, kdy, při jaké příležitosti tam toho koně dostat, aby to mělo nějaký důstojný průběh,” glosoval aktuální situaci a možnosti dalšího vývoje ředitel kladrubského hřebčína Jan Höck.
Má podporu mezi svými spolupracovníky, protože dostat Kladrubáka na anglický královský dvůr je záležitostí nesmírně prestižní a snem mnoha generací koňáků z hřebčína založeného už Rudolfem II. A zřejmě jsou ochotni „cizího hřebce“ živit a ošetřovat do doby, než se případ uzavře. Ročně to přijde na desetitisíce. „Dokud dýchám, doufám,“ řekl Právu ředitel hřebčína Höck.
Favory Alta XXI
FOTO: Archiv NH Kladruby nad Labem, Právo
Do Londýna letos na jaře putovala zkumavka s genetickým materiálem Favory Alta XXI. Za normálních okolností by to byl riskantní krok, ale cenné sperma z hlediska právního vlastně přebíral majitel koně. Ten má právo rozhodnout o využití, o zveřejnění informací o kvalitě genetického materiálu, o případném budoucím oplodnění klisen z královských stájí.
„Dělá se to dnes běžně, ale jestli je takové spojení dobré nebo správné, ukáže až příští nebo přespříští generace potomků Favory. Stáje Jejího veličenstva řídí ovšem ti nejlepší odborníci v oboru, nikdo by jim do toho neměl kibicovat,“ řekl Právu odborník z kladrubského hřebčína, který si nepřál být jmenován.
Další diplomatická jednání nejsou pod žádným „genetickým tlakem biologických hodin“. V anglických královských stájích se hřebci ke klisnám pouštějí vždy na jaře.
Jako první se jela drezurní část. Na startu se objevilo celkem 47 koní převážně plemene pura raza espanola a lusitáno. K vidění však byli i dva haflingové, jeden frís a lipicán, dva krásní barokní pinto, několik chladnokrevníků i pony. Tím se potvrdilo, že WE je skutečně disciplína vhodná pro různé koně a jezdce. Drezura se jela na dvou obdélnících. V jednom se představili začátečníci, ve druhém středně pokročilí a nakonec i klasa mistrů. Od jezdců v dětském věku až po jezdce ve věku možná důchodovém. Naše oko spíše sledovalo obdélník, kde jeli zkušenější matadoři. Ovšem popravdě musíme konstatovat, že drezurní část nás poněkud zklamala. V cca sedmiminutové jízdě byl k vidění jen krátký cval, zrychlený cval, zacouvání, více či spíše méně vyvedené překroky v kroku, občas nevýrazný přeskok ve cvalu a pár náznaků cvalové piruety. Někteří koně zajeli sice bezchybně, ale chyběla tomu šťáva, na kterou jsme si zvykli při sledování WE závodů v Portugalsku. Velmi pěkně jel lusitánský hřebec, avšak jeho jezdec v polovině zapomněl drezurní úlohu a tím jejich šance na vyšší umístění pohasly. Nejvíce na nás zapůsobili dva hřebci PRE a jeden valach PRE. Kupodivu se však ani jeden z hřebců neumístil v první pětce dekorovaných. Valach pak obsadil čtvrtou příčku. Vítězná dvojice sice jela čistě, ale naprosto vlažně a bez bonusu, který nabízeli zmiňovaní hřebci. Ti se projevovali v obdélníku mnohem živěji a při piruetách a přeskocích dokázali dát publiku lepší zážitek. Na třetím místě skončil záhadně lipicán, který udělal několik zcela nepřehlédnutelných chyb. Proto se nabízí otázka, zda jsou vůbec v současné době v Evropě rozhodčí, kteří budou korektně WE umět posoudit.
Do oběda odjezdili svou drezurní část všichni přihlášení. Velmi rychle se pak stejný prostor změnil na trailovou plochu, kde se koně měli předvést v takzvané zkoušce lehkosti s překážkami. V sobotní části se jelo na preciznost a snadnou ovladatelnost. V neděli pak stejná trasa na rychlost. Trail zahajovala branka, dále se pokračovalo přes slalom, jeden malý skok, přechod přes můstek... V této části WE se majitelé i koně více uvolnili a tak i divácky byla tato část atraktivnější. Všichni ocenili například velmi pěknou piafu mladého PRE valacha, kterou si krátil chvíli, než jezdkyně otevřela branku, pěkné cvalové přeskoky vítězného lusitánce v kategorii začátečníků ve slalomech či vysoký a daleký skok krásného černobílého barokního pinta přes nízkou překážku. V této části se naše mínění od verdiktů rozhodčích až tak nelišilo. Do druhého dne jsme nezůstali. Tím jsme přišli o podívanou v tak zvaném cow testu- zahnat dané tele do určitého prostoru.















