Ve dnech 6. a 7. srpna se konaly závody v disciplíně Working Equitation v rakouském centru Magna Racino. WE je u nás ještě velmi neznámá soutěžní disciplína v tradičním ježdění. Nejvíce rozšířená je v současné době v západní části Evropy, ale také v USA, Kanadě a v Mexiku. Více o tomto stylu ježdění se můžete dočíst na webu http://www.workingequitation.cz/

Jelikož chováme španělské koně pura raza espanola, nemohl tento nový sport uniknout naší pozornosti. Naše koně trénujeme doma ve vaqueře a od té je jen krůček k WE. Proto jsme se rozhodli zajet se podívat k našim sousedům, jak se jezdí WE mimo Iberijský poloostrov. Na jaké úrovni a s jakými koňmi. V šestičlenném složení společně s trenérem panem Jirkou Pikem nám cesta směrem na Vídeň příjemně ubíhala. V sobotu v osm ráno jsme již vjížděli do brány krásného, moderního a prostorného centra Magna Racino.

Jako první se jela drezurní část. Na startu se objevilo celkem 47 koní převážně plemene pura raza espanola a lusitáno. K vidění však byli i dva haflingové, jeden frís a lipicán, dva krásní barokní pinto, několik chladnokrevníků i pony. Tím se potvrdilo, že WE je skutečně disciplína vhodná pro různé koně a jezdce. Drezura se jela na dvou obdélnících. V jednom se představili začátečníci, ve druhém středně pokročilí a nakonec i klasa mistrů. Od jezdců v dětském věku až po jezdce ve věku možná důchodovém. Naše oko spíše sledovalo obdélník, kde jeli zkušenější matadoři. Ovšem popravdě musíme konstatovat, že drezurní část nás poněkud zklamala. V cca sedmiminutové jízdě byl k vidění jen krátký cval, zrychlený cval, zacouvání, více či spíše méně vyvedené překroky v kroku, občas nevýrazný přeskok ve cvalu a pár náznaků cvalové piruety. Někteří koně zajeli sice bezchybně, ale chyběla tomu šťáva, na kterou jsme si zvykli při sledování WE závodů v Portugalsku. Velmi pěkně jel lusitánský hřebec, avšak jeho jezdec v polovině zapomněl drezurní úlohu a tím jejich šance na vyšší umístění pohasly. Nejvíce na nás zapůsobili dva hřebci PRE a jeden valach PRE. Kupodivu se však ani jeden z hřebců neumístil v první pětce dekorovaných. Valach pak obsadil čtvrtou příčku. Vítězná dvojice sice jela čistě, ale naprosto vlažně a bez bonusu, který nabízeli zmiňovaní hřebci. Ti se projevovali v obdélníku mnohem živěji a při piruetách a přeskocích dokázali dát publiku lepší zážitek. Na třetím místě skončil záhadně lipicán, který udělal několik zcela nepřehlédnutelných chyb. Proto se nabízí otázka, zda jsou vůbec v současné době v Evropě rozhodčí, kteří budou korektně WE umět posoudit.

Do oběda odjezdili svou drezurní část všichni přihlášení. Velmi rychle se pak stejný prostor změnil na trailovou plochu, kde se koně měli předvést v takzvané zkoušce lehkosti s překážkami. V sobotní části se jelo na preciznost a snadnou ovladatelnost. V neděli pak stejná trasa na rychlost. Trail zahajovala branka, dále se pokračovalo přes slalom, jeden malý skok, přechod přes můstek... V této části WE se majitelé i koně více uvolnili a tak i divácky byla tato část atraktivnější. Všichni ocenili například velmi pěknou piafu mladého PRE valacha, kterou si krátil chvíli, než jezdkyně otevřela branku, pěkné cvalové přeskoky vítězného lusitánce v kategorii začátečníků ve slalomech či vysoký a daleký skok krásného černobílého barokního pinta přes nízkou překážku. V této části se naše mínění od verdiktů rozhodčích až tak nelišilo. Do druhého dne jsme nezůstali. Tím jsme přišli o podívanou v tak zvaném cow testu- zahnat dané tele do určitého prostoru.

Odjížděli jsme s trochu smíšenými pocity, ale s přesvědčením, že tento druh sportu je opravdu úžasný. Vhodný jak pro amatéry, tak pro profesionální jezdce v každém věku a skutečně s jakýmkoliv koněm. Je však potřeba ještě více času na sjednocení pohledu rozhodčích na drezurní část (zajímavostí je, že v Magna Racinu se v obdélníku neklusalo, jen krok nebo cval). Rozhodli jsme se, že příští rok zůstaneme celý víkend a již nejen jako diváci, ale jako jedni z mnoha soutěžících. A třeba jako rodinný tým, protože tento sport nabízí možnost ježdění pro celou rodinu. Můžete jezdit ve westernovém sedle, či v drezurním nebo ve španělském. Žádná uniformita, žádné předepsané uzdění, oblečení. Proto jsme mohli kromě výkonů jezdců a jejich svěřenců obdivovat i různá originální zdobení na koních i na jezdcích. Z pohledu diváka i toto přináší jistou atraktivitu.

Slovo na závěr od trenéra pana Jiřího Pika: Tento sport vidím jakou skvělou alternativu pro všechny, kterým nevyhovuje stávající škála disciplín jezdeckého sportu. V tomto odvětví se prolíná kvalitní drezurní příprava, dynamika, adrenalin, obratnost s lehkostí na koních, kteří k tomu mají předpoklady (především PRE, lusitáno).

A   Náš statek se dá charakterizovat jako původní zemědělská usedlost ze začátku 20. století, která dříve sloužila k běžnému venkovskému životu, kde rodina původního majitele žila po několik generací, živila se zemědělstvím a různými pomocnými pracemi, vlastnila několik ha polí a lesa a chovala běžná hospodářská zvířata, prasata, skot, ovce, drůbež. Koně nikdy. My jsme statek v dezolátním stavu koupili v roce 2000, dnes již prošel velkými stavebními úpravami a začíná se pomalu blížit našim představám. Původní prostory jsou teď spolu s novými rozděleny na byt majitelů statku, výměnek určený k pronájmu, přízemí je určeno k ubytování hostů, k agroturistice. K dispozici návštěvníkům je nyní kuchyňka, 2 pokoje, šatna pro jezdecké návštěvníky, WC a koupelna. Vše je nově zrekonstruováno a v budoucnu přibude ještě klubovna a společenská místnost s krbem. Stáje jsou boxové, určené pro 8 koní, na dvoře jsou ještě 2 venkovní anglické boxy. Dvůr uzavírá dvoupatrová stodola určená ke skladování sena a slámy. Za stodolou je zahrada s přiléhajícími 3 ha pastvin, jízdárna a písková kruhová ohrada.